Something about present perfect

Hi everyone,

As I´ve promised I am bringing some grammar things from blogs. This time I used one paragraph from Carol´s last entry.

V prvním odstavci jejího posledního vstupu „amsterdam“ jsou hezké příklady užití předpřítomného času neboli PRESENT PERFECT. Což je čas, který je záludný ze dvou důvodù – jednak ho v češtině nemáme a navíc, ačkoliv se jmenuje perfect, což odkazuje na minulost, patří do skupiny časů přítomných. My pak máme jednak problém si vùbec vzpomenout, že bychom ho měli použít, a při překladu z angličtiny pak tápeme, jestli použít čas minulý nebo přítomný.
Carol taky použila dva podmiňovací zpùsoby (něco pro Lenku), jednou v přítomnosti, jednou v minulosti.

Carol píše:
The last day was a GREAT day. I couldn't have asked for anything more, except maybe a little sunshine and warmer weather, but then it wouldn't be Prague in May (the last week of May, no less), and I wouldn't have wanted Prague to be anything less than the Prague I have known.

„I couldn't have asked for anything more…" - neboli Nemohla jsem si přát (doslova žádat) nic víc. My bychom zřejmě měli tendenci říct „I couldn't ask for anything more…“, což by bylo gramaticky správné, ale vyjádřili bychom tím jen nějaký určitý moment v minulosti, která už skončila. Zatímco Carol jistě chtěla říct že si to nemohla přát víc celou to dobu, co tu byla s námi, tedy – od nějakého momentu v minulosti až do teď.

„…but then it wouldn't be Prague in May…“ – neboli Nemohla jsem si přát nic víc, snad kromě trochu sluníčka a teplejšího počasí, ale pak by to nebyla ona Praha v květnu… Čili – šlo o ten její poslední den s námi, šlo o čistou přítomnost. Ale věta vzápětí pokračuje:

„… and I wouldn't have wanted Prague to be anything less than the Prague I have known.“ – neboli …ale nechtěla bych, aby Praha byla něco méně než ona Praha, kterou znám. Uf. Nechtěla bych to od nìkdy až do teď, proto I wouldn't have wanted… A ze stejného dùvodu Carol vzápětí použila předpřítomný čas …the Prague I have known. Všimli jste si, že zatímco ten první předpřítomný čas se nejlépe přeloží minulým časem, ten druhý přítomným? A všimli jste si, že ačkoliv nás učili, že názvy jsou bez členù, Carol napsala „the Prague“, čili ona Praha nebo ta Praha?

A ještě pár drobností:

„I couldn't have asked for anything more, except maybe a little sunshine…“ – Nemohla jsem si přát nic víc… Doslovnější překlad by zřejmě byl Nemohla jsem si přát cokoliv jiného… Anglická věta má vždy jen jeden zápor, takže když začíná „I couldn't have asked…“, už v ní nemùže být další záporný výraz „nothing“ ale výraz kladný, tedy „anything“. Což my si ovšem do češtiny klidně přeložíme druhým záporem. Zrada je, když na to zapomeneme během anglické konverzace a přeložíme oba zápory, takže vznikne gramatický nonsens typu I couldn't have asked for nothing more… Fuj, fuj.
„except maybe a little sunshine…“ – snad kromě…, angličtina v má v tomto případě opačný slovosled, my říkáme snad kromě, angličtina kromě snad.

Tak co, je to k něčemu? Does it make any sence? Let me know please whether or not to continue. Have a nice week. Next time we could mention something about conditionals, a special theme for Lenka. Oh, I don´t have her address, can any of you send her the address of this blog. Thanks.

P.S. I am afraid there will be a huge gap on Wednesday afternoon but maybe this blog could make up for being without Carol. (oh, do you know that phrasal verb make up for?)